Doufám, že tento rok bude lepší. Doufám - ale nevěřím. 19. rok života. Včera jsem oslavila osmnáctiny, ale doma byla napjatá atmosféra, a vůbec to bylo takové divné. Žádný dort, jako dárek poukázka do autoškoly, které se smrtelně bojím a stříbrné srdíčko s nápisem 18. Chtěla jsem trochu zažertovat a vznikl s toho trapas , táta se mnou teď nemluví. Mamka je s toho napjatá. Cítím se trapně.
Je to na kočku, chtěla jsem ze žertu uhnout před pusou a oni to vzali smrtelně vážně. Vlastně je to divné, když jim to dělám takto posledních 11 let. Jestli čekali, že vyrostu ?
Odpoledne přijel přítel, sedli jsme si k dědečkovi, chlapi si povídali. Pak jsme chtěli odpálit petardu, šla jsem já, on, segra,matka, děda a náš pes - ten si s petard nic nedělá.
U něj doma mi jeho rodiče popřáli moc hezky, dostala jsem krásné psaníčko. Nic takového doma nemám, tak se mi to bude hodit.
Jsem s toho všeho unavená, naštěstí už je po Vánocích, dneska už se musím učit. Máme toho teď ve škole hodně, podívám se na matiku, kterou jsem ještě jaksi nepochytila, skusím se naučit ten zažívací systém.
Ve čtvrtek jdeme do dětského domova hrát si s dětmi, v pátek ale už na praxi (nebyla jsem tam celý měsíc, navíc nové oddělení - dost se toho bojím) ale nejhorší na tom všem je to, že budu vstávat 4:40 . Celé prázdniny vegetuju do půlnoci a pak vstávám v deset. Budu muset jít spát hodně brzo, a ráno si dát kafe černý jako tér, jak zpívá Radůza.
Netěším se do školy a zároveń tam strašně chci. To je dilema - co ?
Jak na Nový rok , tak po celý rok.
Žádné komentáře:
Okomentovat