"Oběti sexuálního násilí v církvích" – jak správně a smysluplně pomoci a neublížit jim :
Úvodem k mému zamyšlení nad tímto (pro mne naprosto nepřijatelným a neuvěřitelným tématem) se musím přiznat, že vůbec nechápu, jak může Boží služebník, mnohdy na velmi vysokém postu v církvi, spáchat (a co hůře - páchat dál) sexuálně motivovaný trestný čin, za použití násilí či nátlaku různého druhu, na dětech a mladistvých! Druhá věc je, jakým způsobem to řeší jeho nadřízení, představení, prostě laicky řečeno – příslušná církev, potažmo stát! Předesílám, že nehodlám nikoho jmenovat, žádné církevní organizace konkretizovat ani obviňovat!
Kdybych se osobně s takovou obětí nesetkala, velmi pravděpodobně bych toto téma neměla potřebu otevírat a psát o tom, natož to někde zveřejňovat. Ano, všichni to přeci víme, že se "něco takového děje" i u nás, pár případů proběhlo médii a bylo zveřejněno. Dokud se to však člověka "nedotkne" zblízka, ani se mu nechce věřit, že by něco takového bylo možné v realitě všedních dnů dnešní doby.
Mojí motivací k vyjádření se k tomuto tématu je naděje, že to může někomu pomoci, kdo se s danou problematikou už někdy setkal nebo třeba setká, nebo o někom takovém ví, a tedy mu může poradit nebo pomoci. Lépe dříve, než později nebo vůbec ne.
Nechci se zde zabývat dlouhosáhlými církevními předpisy a nařízeními, stejně nic neřešícími.
Chtěla bych se k této, velmi obtížné a "neoblíbené" problematice krátce a velmi stručně vyjádřit z pohledu obyčejného člověka, který se o takovém, zcela nepatřičném chování od oběti dozví.
Je možné, že už jste se s takovým člověkem setkali – tedy s někým, na kom bylo/je pácháno sexuální násilí v církvi jakéhokoli náboženského vyznání, a ani si to nemusíte uvědomit. Oběť něčeho tak hrozného to může různě skrývat a pod výhružkami a hrozbami pachatele se obává následků z toho, kdyby to ohlásila. Na druhou stranu je možné, že sama oběť si ani neuvědomuje, že to, co s ní dotyčný "představitel církve" provádí, není v pořádku a že by to hlásit měla. Otázka je, komu. Rodičům? Oběti se většinou stydí a dokonce "to", co se jim stalo, považují za vlastní vinu či selhání. Druhá věc je, zda by tomu rodiče vůbec uvěřili, "…vždyť přeci náš pan farář…." atd., je za tím vnímání farářů a kněžích jako duchovních autorit, kterým je v pořádku se podřizovat, přestože ve "světském" prostředí by to v pořádku nebylo. Zneužívání biblických textů k "dosažení cíle" nebývá výjimkou!
Dalším aspektem je, kolik je oběti let, z jakého sociálního prostředí pochází a v jaké náboženské organizaci k tomu dochází, jak dalece jsou tam propracované systémy fungování jejích představitelů a tedy i možnosti tzv.: "Přikrývání hříchů"–se skutkovou podstatou trestných činů, jak je níže uvedeno:
Jen pro upřesnění pár paragrafů, jak český právní řád rozlišuje tuto násilnou trestnou činnost : Tr.zák.č.40/2009Sb.: § 185…Znásilnění, § 186 …Sexuální nátlak, § 187 Pohlavní zneužití. Nemá smysl zde rozebírat definice jednotlivých trestný činů a podmínky jejich naplnění, je to nechutné a je to prostor pro odborníky. Kvůli tomu tento článek rozhodně nepíši. Jde o člověka.
Tak co s tím, jak si s tím vším má úplně obyčejný člověk poradit a co dělat, když se o něčem takovém dozví, někoho takového zná, nebo se něco podobného domnívá, podle zvláštního chování potencionální oběti? Upřímně řečeno, je to tak složitá problematika, na kterou má vliv tolik aspektů, že odpověď není snadná a dle osobního svědectví oběti, se kterou jsem měla možnost se setkat, je to velmi složitý a náročný proces. Nikdy bych nevěřila, že to je možné a nemohu a ani nechci zde zveřejňovat podrobnosti jejího případu, přestože už byl mediálně zveřejněn a dokonce i v televizním vysílání.
Pokud je člověk součástí takové církve, kde se toto může odehrávat (a je velice těžké, až nemožné si to přiznat), je v pořádku, když se o něčem takovém dozví, aby okamžitě správně reagoval. Totiž, pokud by oslovil přímo pravděpodobného pachatele, mohlo by to mít na jeho oběť nedozírné následky. Totéž platí o nadřízených v takové organizaci. A to jistě nikdo nechce. Na druhou stranu není na nás, abychom zjišťovali, zda pravděpodobné obvinění je pravdivé či vymyšlené, to je potřeba přenechat na posouzení odborníků, v žádném případě však celou věc nezlehčovat a hlavně nezpochybňovat oběť, její výpověď či to, s čím se svěřila nebo to, co lze vidět a poznat.
Je proto potřeba se obrátit na odborníky, kteří mohou poskytnout odbornou radu a pomoc zvenčí.
Aby tento článek měl vůbec smysl, zde jsou možnosti, kam se obrátit a kde hledat pomoc :
Martin Moldan, biskup Apoštolské církve v ČR – biskup@apostolskacirkev.cz PhDr. Rostislav Moldan, trestně právní poradenství – rosmol@seznam.cz ThDr. Mgr. Petr Miencil – jáhen Starokatolické církve v ČR – petr.miencil@starokatolici.cz Kateřina Vávrová, PhD. – psychoterapeut Církve bratrské – terapie@vavrova.cz Milan Mrázek – Evangelická církev metodistická – milan.mrazek@umc.cz Někdo ti uvěří – poradenství a propojení lidí s příběhem sex.zneužívání – napiste@nekdotiuveri.cz Křesťanské terapeutické centrum – Křesťanské společenství – www.ktcentrum.cz
Domácí násilí, sexuální zneužívání on-line – fenomén dnešní doby na platformách sociálních sítí :
Šance dětem – pomoc dětem zasaženým domácím násilím – www.sancedetem.cz
