středa 30. ledna 2013

Hodné holky jdou do nebe a mrchy tam kam chtějí aneb jak jsem přestala být "tou hodnou"

Víte... vždycky jsem se snažila být hodná na všechny. Vždycky jsem se snažila nikomu neublížit, všechno přejít. A pak jsem po nocích brečela do polštáře a trápila se, ráno maskovala kruhy nějakým tekutým  gyzdem - jen aby nikdo nepoznal, že mě to mrzelo.
Stalo se to kolikráte. A doufám, že už se to bude vytrácet.
V minulé hodině psychologii nám učitelka řekla velmi zajímavou myšlenku: Nejsem zodpovědná za to, aby se ostatní cítili šťastní, nejdříve se mi to zdálo velmi sobecké ale pak se mi, obrazně řečeno, rozsvítilo. Oni na mě taky neberou ohledy, taky nehledí abych byla šťastná.
Pokud chci udělat šťastné i jiné lidi, musím být nejdříve smířená se sebou.


Aby mě nebolelo dělat lidi šťastné, aby mě to naplňovalo - musím si vybírat komu budu chtít pomoci, pro koho se budu snažit. Nemůžu udělat šťastné všechny a měla bych si vybrat takové lidi, kteří budou rádi a nevezmou mou snahu do ruky a neskrčí jako špatně napsaný domácí úkol!
Má cenu dělat lidi šťastné - ale asi je chybou trpět kvůli tomu. 
Má cenu pomoci dědečkovi s večeří, má cenu mu jí nachystat, protože dědeček je nadšený, září mu oči a směje se.

Něco jiného je to v nemocnici, o pacienta se postarat musím, i kdyby mi byl bůhví jak nesympatický, musím se usmívat. Ale upřímně, to mi problém nedělá. Je to moje práce mu pomoci, a pokud nechci, nemusím s ním být na tom pokoji - jen nezbytnou dobu kdy stelu, uklízím a podobné úkony.
A když je pacient, který mi nesedí, můžu jít pomoct ostatním, když mám svoje hotovo.
Pacient je klient, spolužáci nikoliv.

Praxi potřebuju k úspěšnému vykonání maturity, spolužáky ne zase tak nutně. Jistě je fajn mít dobré vztahy. Na druhou stranu - s kolikrát spolužáky ze základky se dneska vídám? Se pěti  denně - jezdí se mnou do školy stejným spojem. Tři s nich se mnou nekomunikují.
Ráda pomůžu těm, kteří pomáhají mě.

Říkám tomu, že se stanu mrchou .
Ale myslím si, že tímto jen přestane využívání.
Tři roky jsem se jak debil snažila.

A nakonec jsem se dozvěděla
.................................................. že prý posílám špatně zápisy!
................................................... že nemám kompletní zápisy !
.................................................... že se prý posmívám, a to jen protože jsem se chvíli smála, protože jsem jednou za sto let měla dobrou náladu !
................................................... že jsem povýšená !

A tak jsem zjistila
....................................... nikdy nevěřte lidem, které si neprověříte !
....................................... nikdy se nesnažte udělat šťastného člověka, který o to nestojí!
...................................... nejsem zodpovědná za štěstí jiných - zvláště těch , kterým je moje štěstí zcela někde.

No co na to říct ?







Žádné komentáře:

Okomentovat