Hodné holky jdou do nebe a mrchy tam kam chtějí aneb jak jsem přestala být "tou hodnou"

Víte... vždycky jsem se snažila být hodná na všechny. Vždycky jsem se snažila nikomu neublížit, všechno přejít. A pak jsem po nocích brečela do polštáře a trápila se, ráno maskovala kruhy nějakým tekutým  gyzdem - jen aby nikdo nepoznal, že mě to mrzelo.
Stalo se to kolikráte. A doufám, že už se to bude vytrácet.
V minulé hodině psychologii nám učitelka řekla velmi zajímavou myšlenku: Nejsem zodpovědná za to, aby se ostatní cítili šťastní, nejdříve se mi to zdálo velmi sobecké ale pak se mi, obrazně řečeno, rozsvítilo. Oni na mě taky neberou ohledy, taky nehledí abych byla šťastná.
Pokud chci udělat šťastné i jiné lidi, musím být nejdříve smířená se sebou.


Aby mě nebolelo dělat lidi šťastné, aby mě to naplňovalo - musím si vybírat komu budu chtít pomoci, pro koho se budu snažit. Nemůžu udělat šťastné všechny a měla bych si vybrat takové lidi, kteří budou rádi a nevezmou mou snahu do ruky a neskrčí jako špatně napsaný domácí úkol!
Má cenu dělat lidi šťastné - ale asi je chybou trpět kvůli tomu. 
Má cenu pomoci dědečkovi s večeří, má cenu mu jí nachystat, protože dědeček je nadšený, září mu oči a směje se.

Něco jiného je to v nemocnici, o pacienta se postarat musím, i kdyby mi byl bůhví jak nesympatický, musím se usmívat. Ale upřímně, to mi problém nedělá. Je to moje práce mu pomoci, a pokud nechci, nemusím s ním být na tom pokoji - jen nezbytnou dobu kdy stelu, uklízím a podobné úkony.
A když je pacient, který mi nesedí, můžu jít pomoct ostatním, když mám svoje hotovo.
Pacient je klient, spolužáci nikoliv.

Praxi potřebuju k úspěšnému vykonání maturity, spolužáky ne zase tak nutně. Jistě je fajn mít dobré vztahy. Na druhou stranu - s kolikrát spolužáky ze základky se dneska vídám? Se pěti  denně - jezdí se mnou do školy stejným spojem. Tři s nich se mnou nekomunikují.
Ráda pomůžu těm, kteří pomáhají mě.

Říkám tomu, že se stanu mrchou .
Ale myslím si, že tímto jen přestane využívání.
Tři roky jsem se jak debil snažila.

A nakonec jsem se dozvěděla
.................................................. že prý posílám špatně zápisy!
................................................... že nemám kompletní zápisy !
.................................................... že se prý posmívám, a to jen protože jsem se chvíli smála, protože jsem jednou za sto let měla dobrou náladu !
................................................... že jsem povýšená !

A tak jsem zjistila
....................................... nikdy nevěřte lidem, které si neprověříte !
....................................... nikdy se nesnažte udělat šťastného člověka, který o to nestojí!
...................................... nejsem zodpovědná za štěstí jiných - zvláště těch , kterým je moje štěstí zcela někde.

No co na to říct ?

Nový prezident ještě není ve funkci - a třetina národa jej již nenávidí aneb prezidentské volby 2013

Tak to máme za sebou, a řekla bych, že naše češství, jak se zdá, je nám zcela u  - slušně řečeno -  půlek.
Nejméně třetina národa již svého nového prezidenta ze srdce nenávidí a proklíná, a to prosím uvažte, že ještě není ani officiálně jmenován. Kocourkov díl první.

Zeman versus Nečas aneb má na to prezident právo? 
Pan Zeman se postaral o destabilizaci situace již výrokem: Řešením politické situace jsou předčastné volby.
Dle mého názoru si toto může možná tak myslet, ale rozhodně by neměl přilévat olej do ohně. Jak to je všichni víme, podle průzkumu agentury STEM věří poslanecké sněmovně 18% lidí,  Nečasově vládě asi 17%. Trochu lépe je na tom sám pan Nečas, asi protože není zaplet v žádné větší korupční kauze, vysloužil si celých 25% tedy čtvrtinu. I to je ovšem zoufale málo, vzhledem k tomu, že jde o člověka ovlivňující politickou situaci.
I když já již dávno zastávám názor, že pan Nečas je premiérem slabým, který nedokáže sebranku zkočírovat - jak jsme se mohli přesvědčit u Věci veřejných, prezident by rozhodně neměl hned v den svého zvolení říci byť zaobaleně: Já téhle vládě nevřím. 
Nemyslete si prosím, že jsem zastánce Nečasova kabinetu! Jediný člen, který mi nevadí je druhý prezidentský kandát. Mám pocit, že všechny reformy jsou šité horkou jehlou a to za účel vyždímat co nejvíce peněz z chudších lidí, aby je mohli přerozdělit na úplatky.  Jsem pro předčastné volby, ale nový pan prezident to rozhodně neměl říct jen několik hodin po svém zvolení. No, tak jak se zdá, silnou stránkou našeho prezidenta holt nebude vychytání příhodného momentu, vhodného na vyjádření názoru.
U prezidenta trochu problém.....(ale to jsme věděli už před volbou).

 Kampaň druhého kola
Dále musím říci, že již celá kampaň druhého kola byla mírně nekalá , alespoň ze strany úspěšného kandidáta. Začněme politckými debatami, ve které se zdál p. Zeman víc a víc arogantní (a co to ego teprve teď když zvítěžil - máme v úřádě dalšího samolibého narcistu), nemluvě o tonu jeho hlasu, postoji. Se základními znalostmi psychologie se staly debaty ještě zábavnější (nebo více k pláči) než se mohlo zdát.
Jako další trn v oku vidím plakát pana Zemana, kde bylo vytištěno, kteří neúspěšní kandidáti prvního kola jej podporují - pan Zeman okamžitě využil toho, že pan Franz řekl, že jej bude volit (nedal však žádné doporučení voličům, jak se mylně uvádí) - ale to že byl přirovnán k chřipce prasečí, to už důležité asi není.
To nic nemění, že jsem byla zklamána postojem Pana Franze, kterého jsem v prvním kole volila a to zcela vážně a nikoliv s recesistickým nasazením, měl říci, že nedává doporučení a basta.

Co bude se zahraniční politikou...... kristepane! 
Ještě díky bohu, že máme schopného ministra zahraničí -obávám se, že přístích pět let, budeme dělat čárky, kolkrát jsme byli v zahraničí znemožněni. Očekávám, že aféra kolem zcizení drahého pera v Chile, bude za chvíli pouze maličká kapička oproti lijáku, který nás patrně čeká - pospávající kníže, je stále více důstojný než prostohubý zeman.

A tak jediné z čeho můžeme mít radost, že bude o čem psát. Pan - teď už prezident - Zeman nám dá určitě mnoho inspirace pro sarkastické články.
Házejme slova místo rajčat !!!

Svět kouzel a knih

Knihy mluví, listů šepot 

srdcí dvou zkroušený šepot 

slova po jazyku hladí 

ke čtení mě tiše svádí 

Otvírám ti srdce klíči 

jak sněženky radost klíčí 

vypráví mi o naději 

když srdce zmrzlo opd závějí 

Do peřin měkce padám 

směji se a přitom strádám 

slova tančí jako vločky sněhu 

pramice pluje ku břehu 

Svist větru a chmurná píseń

zbyl smutek a možná tíseń 

 sladší nežli cukrkandl 

 celý život byl podvod, handl 

Vypráví tichými hlásky

příběh zrady, citů, lásky

vypráví mi, tiše zpívá 

tělo jemně s nocí splývá 

Do slov ukryly se světy 

princezny, zámky, hrady, květy

vedou mě do cizích krajů 

zemí kouzel, jinotajů 

Řádky plynou jako moře 

zmizely starosti, smutky, hoře 

nořím se do zapomnění 

od půlnoci ke kůropění 

Stránky šustí pod  prstů bříšky 

celý svět se změnil v knížky 

lákají mě, tiše vábí 

říkají: Máme tě rádi 

Odvedou mě do pohádky 

nevrátím se více zpátky 

nechám se za ruku vésti 

a sny si již svou cestu klestí

Obloha šedá jako ocelový plát

Obloha - ocelový plát,
zlověstná šeď a vločky sněhu.
Vrabci sedají na drát,
ve smutcích, truchlivém zpěvu
Krajkové slzy zazebou
a já v pláči znovu padám
věřila jsem že to mám za sebou
co do tvých rukou vkládám.

V klusu se ženu krajinou
zlost v sobě jako nit strádám
dej mi chvíli spočinout
vždyť vzduch řeže v plicích
všem odpustit a prominout
neztratit se v steskech tlících

Nohy mě vedou, nevím kam
srdce zběsile tepe
sama sebe se tiší ptám
kdo nam é dveře dnes klepe.

Obloha - šedivá paleta
vím, co chci je příliš
Mně dneska nikdo nečeká
v lidech se často zmýlíš

Obloha - dějiště všech her
znovu vrhám kostkou
a život říká: "Ber co ber"
možná staneš se troskou

Svist zlomených perutí

Svist zlomených perutí
vyhaslý žár chtění
jen krev, co mi v žilách pění
můza veršů psaných na zažloutlém papíru
duše ztrácející s v pocitech víru
náhlé procitnutí ze rmutí

Svist zlomených perutí
objevitel chladných krajin duší
ten co neví - jenom tuší
křehká schránka rozbitého snění
moje slabost, tvoje chtění

Svist zlomených perutí
slovy jsme zalknutí
vzduch těžký jako z brokátu
protkaný vůní akátů
¨
Svist zlomených perutí
bolestný strach a proctnutí
touha spalující jako žár
nic není více nežli zmar

Svist zlomených perutí
a já řádky píši Ti
ztrácím se v duše hlubinách
měním se v prách

Zimní procházka

Vznáší se vzduchem krajky
dopadají na chodník
bělají mi prsty chladem,
a ulicí se line smích.

Lampa šedavě bliká do tmy
mrká jako děstká panenka
a pocity co vrývám do papíru
jsou vlastně jenom písmenka.

Zoufale bloumám krajinou svých zdání,
nesplněná tužby a nevřčená přání,
tělo se chvěje a třese zimou
slzy po tvářích jako řeky plynou.
 

Rovnám si myšlenky do latě
jak pláňky nového plotu
rozmýšlet odcházím do slatě
pochopit vlastní nicotu

Obrázek - http://www.brandi.org/photos/snowstorm22-23jan2005/

Živel

Ve větru roztančily se zlaté klasy

a já mám na jazyku další asi

žene mě touha, vratká přízeň osudu

naivní přání plná přeludů

dříve oči zářivé jak dítě

rybky co vyvlékly se ze sítě

radost a nadšení ze světa

tohle je další odveta

Žár v patách,

vnitřní oheň

znovu dávám tobě sbohem

toužím po puse, objetí

a pak raději řeknu

však si jdi

A z ohně - náhle ledem

svedem co svedem

Vetřelec v duši

Ztrácíme naději 

a budeme blouznit 

tisíc dní a tisíc nocí 

zmatení bolestí 

prázdní jako  vybydlené domy 

oči jsou okna beze skel 

a duše poničený nábytek 

 rozpolcení schizofrením životem 

hnaní touhou sebezničení 

toulat se podivnými kraji 

duše je nekonečná pustina 

nic neříkající temno 

A budeme blouznit 

svíjet se v bolestech umírajících nadějí 

svíjet se v přerodu děsu 

blouznit 

v horečkách 

v třesu zimy 

blouznit 

zbaveni nic neříkajících úsměvů 

ztracení ve vřavách myšlenek 

šílím 

vzdaluji se realitě 

šílím 

utíkám do světa příšer 

šílím

a měkkce se propadnu do sebe 

po sametu 

pavučině 

utkané beznadějí mého bytí 

ztrácím naději


ŠÍLÍM 

zdroj obrázku: sagan.blog.cz

Pochmurný zápisek

Venku sněží, a moje vnitřní melancholie převzala otěže života. Je mi smutno a občas pláču.
Pláču pro svojí rodinu, pro svoje nevyřešené vztahy.
Pláču pro svého přítele, který, když jsme mu psala jestli by nechtěl přijet, odepsal ať dojedu já. Když jsem se mu snažila vysvětlit jak je to pro mě důležité, aby dojel, tak se naštval, řekl čau a zavěsil telefon. Chtěla jsem jen, aby jsme chvíli spolu poseděli, vůbec nechci jet do města, sotva jsem schopná vylézt s domu.
Vůbec se necítím na to, abych vešla do autobusu, cestovala.
Navíc počasí venku nepřeje, a mě je zima i doma. Pokoj mám vytopený na 26 stupňů,  mám na sobě svetr, kalhoty, trikový rolák a ruky, nohy stejně studené jako led.

A tak sedím doma, a za chvíli se pujdu učit 3D řezy krychlí, což bude deptající počin, protože nemám prostorové vidění, pokud si nemůžu danou věc ohmatat.
Jenže ve středu píšu čtvrtletní práci, kterou musím napsat dobře a to doslova na dobře.
 Podívám se zlehka na ošetřovatelství chorob zažívacího traktu, jen pro ilustraci abych věděla. S téhle písemky potřebuju známku chvalitebně, ve výborně nedoufám vzhledem k tomu, že je to přes 25 hustě popsaných stran.
 Zákon schválnosti říká - pokud se naučíte 23 stran, 99% budou otázky z těch dvou stran, nad kterými jste mávli rukou.
 S češtinou si moc velkou hlavu nedělám, prokletí básníci jsou moje oblíbené téma. Určitě budeme psát ve středu z dějepisu, který bych se měla naučit.

No a já tedy pujdu,
sednu si nad matiku a třeba, snad, možná pochytím aspoň střípky znalostí.
Annie MyASun

Má drahá samoto

Uvnitř 

zuří nespoutané ticho 

živel 

černá díra mého bytí 

hořkosladká slabost 

pokušení 

spása i záhuba mé duše 

Má drahá samoto 

Jsem 

Opuštěný maják v bouři 

nad hlavou mi křižují blesky poslední požehnání 

tíseň, zlost 

možná smutek 

Má drahá samoto

O má Lady

vem mě do náruče

unes mě od strašlivé bolesti 

toužím být unesena z nesnesitelné prázdnoty 

O má Lady 

můj drahá klenote 

poklade 

jediná naděje 

zhoubo

 

fotky.sme.sk

Šťastný nový rok - všem

Rok se z rokem sešel, ze dvanácti na třináct. 2013 , bůhví jestli je 13 to číslo, které potřebuju tento rok. Prý věstí neštěstí.
Doufám, že tento rok bude lepší. Doufám - ale nevěřím. 19. rok života. Včera jsem oslavila osmnáctiny, ale doma byla napjatá atmosféra, a vůbec to bylo takové divné. Žádný dort, jako dárek poukázka do autoškoly, které se smrtelně bojím a stříbrné srdíčko s nápisem 18. Chtěla jsem trochu zažertovat a vznikl s toho trapas , táta se mnou teď nemluví. Mamka je s toho napjatá. Cítím se trapně.
Je to na kočku, chtěla jsem ze žertu uhnout před pusou a oni to vzali smrtelně vážně. Vlastně je to divné, když jim to dělám takto posledních 11 let. Jestli čekali, že vyrostu ?

Odpoledne přijel přítel, sedli jsme si k dědečkovi, chlapi si povídali. Pak jsme chtěli odpálit petardu, šla jsem já, on, segra,matka, děda a náš pes - ten si s petard nic nedělá.

A ouha, vyškrtali jsme tři krabičky zápalek - a nic. Prostě nic, ani jiskřička. Takže petarda nebyla. Tak jsem aspoň všem udělala grog. Pak jsme jeli k němu. Jak říkám, doma bylo dusno.
U něj doma mi jeho rodiče popřáli moc hezky, dostala jsem krásné psaníčko. Nic takového doma nemám, tak se mi to bude hodit. 

Jsem s toho všeho unavená, naštěstí už je po Vánocích, dneska už se musím učit. Máme toho teď ve škole hodně, podívám se na matiku, kterou jsem ještě jaksi nepochytila, skusím se naučit ten zažívací systém.
Ve čtvrtek jdeme do dětského domova hrát si s dětmi, v pátek ale už na praxi (nebyla jsem tam celý měsíc, navíc nové oddělení - dost se toho bojím) ale nejhorší na tom všem je to, že budu vstávat 4:40 . Celé prázdniny vegetuju do půlnoci a pak vstávám v deset. Budu muset jít spát hodně brzo, a ráno si dát kafe černý jako tér, jak zpívá  Radůza.

Netěším se do školy a zároveń tam strašně chci. To je dilema - co ?
Jak na Nový rok , tak po celý rok.