sobota 2. března 2013

Jarní vzduch v plicích

Konečně, po úmorné zasněžené, mrazivé zimě se zdá, že by jaro mohlo být blízko. Třeba už klepe na dveře Dneska u nás bylo opravdu krásně.
Obloha jako vymetená 
bez mráčku 
studený vzduch vonící jarem 
stromy s nerozvinutými pupeny 
a hlavně 
šepot vody spěchající z kopců 
 
 Došli jsme až do lesíka, kde jsem roky a roky nebyla. Už je to opravdu dávno. Většinou chodím svůj obvyklý okruh, a taky bych si tam sama nikdá netroufla. Dneska jsem sama nešla a tak jsem to zkusila. A jak jsem skákala přes spadlé kmeny, pařezy, větve koem strže s potokem, cítila jsem něco co už dlouho ne. Asi štěstí. Možná volnost. Konečně pocit, že něco ve svém životě ovládám. 
Pod některými stromy byl sníh, jinde už rašily sněženky.
Paprsky slunce mi dokázaly zvednout náladu, skutečně se asi projevila ta neslunečná zima. 
Jestli bude zítra pěkně, vytáhnu lávku a nastavím čelo slunci, abych si trochu prohřála "třetí oko". 

A konečně jsem dočetla knížku. Ze začátku se zdála nesnesitelně nudná, ale jakmile jsem se začetla, po třech hodinách bylo takřka 300 stránek zhltáno jako oběd po dlouhé, namáhavé tůře. 
Konečná diagnoza. Název by mohl říci, že pujde o sbírku tragických přáběhů. Nikoliv. Jde o prosté vyprávění o životě jedné nemocnice, o starostech jedné patologie a jejich laboratoří. 
 A přitom jemně psychologicky líčí aspekty života a vlastnosti všech postav, o každé s postav se dozvíte mnoho informací, 
Pokud nebudete mít jednou co číst, přečtěte. Tři hodinky času příjemné četby zaručeny. 

Ještě jedno rozhodnutí jsem dneska udělala. 
Sepíšu všechny svoje knížky, udělám si seznam. Pravděpodobně abecední, autor a název knížky. Nebo taky uvažuju o řazení dle základních rysů. Třeba.... knihy pravdivých příběhů, pohádky, encyklopedie, odborné knížky. 
Zjistila jsem, že mám mnoho mnoho knížek. A stále kupuju a čtu další. Ach jak miluju antikvariáty. Prohrabávám se stohy knih, nasávám vůni starých listů, mám konečky prstů od jemného prachu. 
V tomto světě se dokáži ztrácet hodiny. 
Jestli se někdy budu stěhovat, určitě sebou vezmu všechny své knihy, A jestli k tomu dojde, budou to krabice a krabice. Víc krabic než oblečení nebo cokoliv dalšího. Někdo sbírá sošky, někdo kameny a já po antikvariátech zajímavé knížky. 

Cítím se naprosto fit. 
Mám pocit, že jsem vyrovnaná. Vzduch i teď voní jarem, sedím u otevřeného okna a sleduji tmu. 
Má věčná inspirace. 

Annie MyASun 





Žádné komentáře:

Okomentovat