Přiznám se, do nedávna jsem nesnášela vaření a pečení. Rok na zpět jsem objevila kouzlo pečení - ten pocit když vyklápíte horkou bábovku a doufáte, že to pujde dobře je něčím pěkný. Za chvíli uvidíte jak se to povedlo. Někdy se to totiž vydařit nemusí, ani kdyby jste dělali sebevíc. Bábovka se chytně, dole se trochu spálí nebo se začně drobit - a to i v případě že jste použili váhu s přesností na miliontinu miligramu.
Je to adrenalin - někdo skáče s mostu a někdo holt vyklápí pečivo......
Dneska jsem se ale zcela spontálně pustila do vaření, dědeček nedávno vzpomínal, že už dávno dávno neměl česnekovou polévku. Nějak jsem to zastrčila, ale když jsem si předvčera koupila časopis a v něm byl jednoduchý recept na tradiční česnekačku, vzala jsem to jako znamení a nakoupila suroviny. Abych řekla, dědečka si velmi vážím, a jsem ráda když mu můžu udělat nějakou radost - dokáží ho potěšit jednoduché malé věci jako to, že mu nastrouhám mrkvový salát, spáruju ponožky, vyžehlím tričko.
A tak jsem dneska vstala v sedm a pustila se do vaření. Oloupání brambor, uvaření, krájení, udělání vývaru - vše šlo jako po másle. Dokud jsem se nedostala k tomu zrádnému česneku!
Prostě nechtěl jít oloupat, hned první stroužek se vzpouzel. Vzala jsem jiný a bylo to ještě horší. Řeknu Vám, nejtěžší na tom bylo právě to oloupání 12 stroužků česneku (a taky bych řekla,že to trvalo déle než samotné vaření).
A pak hodinu a půl vaření na mírném ohni, aby byla chuť jak se patří.
Ale zvládla jsem to, a tak mám uvařený velký hrnec česnekové mňamky a opražený chleba. Ještě rozpustit trochu sýru a kolem dvanácté se bude servírovat.
Vlastně to nebylo vůbec těžké ačkoliv kolikrtá jsem si během uplynulých 3 hodin povzdychla - ach ten zatracený česnek!
PS: Já si přečtu zprávy a jdu povysávat. Inu GOOD LUCKY
Žádné komentáře:
Okomentovat